František Gross 1909–1985
FIGURA, 1947

olej, sololit, rám
85 × 65 cm
sign. na rubu F. GROSS 47, výstavní razítka, papírový štítek Umělecké besedy z roku 1947

VYSTAVENO
František Gross, Galerie Moderna, Praha 2022. Členská výstava Umělecké besedy, Studijní ústav, Zlín 1947.

Tvorba Františka Grosse v období druhé světové války a těsně po ní má velmi specifický obsahový i formový charakter. Umělec se ve svých dílech z daného období často zabývá prolínáním mezi figurálními elementy, jakýmisi relikty lidských bytostí poznamenaných událostmi krizové doby, a strojovými prvky. Organické části těl se prorůstají s mechaničností konstrukcí, které symbolizují nelidské či mimolidské aspekty epochy. Tato tematika byla obecněji vlastní tvůrcům ze Skupiny 42, jejímž byl Gross výrazným členem vedle Jana Smetany, Kamila Lhotáka, Ladislava Zívra a dalších.

Grossova malba Figury z roku 1947 zahrnuje jak toto znepokojivé prostupování organických a strojových prvků, tak ji lze ovšem vnímat jako svébytnou variantu určitých tendencí z oblasti geometrizující abstrakce. Autor zde využívá poměrně temnou škálu barev, jejichž plochy jsou vymezeny výraznými obrysovými liniemi a tahy. Ačkoliv je zde konstruktivní pojetí velmi výrazné, nelze říct, že by se jednalo o zcela přesné geometrické vzorce, ale svoji roli hraje i dílčí nepravidelnost, jakýsi spodní proud spontaneity v malířském zpracování.

Obdobná prolínání mechanických a organických prvků nacházíme třeba v dílech Grossova souputníka ze Skupiny 42, sochaře Ladislava Zívra (který stejně jako Gross pocházel z Nové Paky, kde se oba narodili v roce 1909 a v náhledech na uměleckou tvorbu k sobě měli každý ve svém oboru poměrně blízko). Jejich tvorba reflektuje společenské, technické a myšlenkové posuny a dramata dvacátého století. Na Grossově malbě Figury vnímáme téma jakéhosi ustrnutí, zastavení času; zdá se, že se tělo-strojek porouchal, není již zřejmá jeho funkce. Tímto rozvažováním nad funkcemi a obsahy životního proudu se Gross i další zmiňovaní autoři výrazně přibližují i dobově značně aktuálním trendům v existencialistické filozofii a literatuře. 

• Václav Hájek