Jiří Černický - Buddha z prachu, 2014

Jiří Černický 1966
Buddha z prachu, 2014

objekt z prachu, edice 1/5, plexibox
rozměr boxu 60 × 60 × 60 cm
sign. na desce BUDDHA Z PRACHU – 2014 J. Černický 1–5

VYSTAVENO
Spiritistická Science, Galerie Kaple, Valašské Meziříčí 2018.

Jiří Černický žije a pracuje v Praze. Na uměleckou scénu vstoupil již na počátku devadesátých let poté, co absolvoval Akademii výtvarných umění v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida a dále Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (ateliér Adély Matasové), kde od roku 2010 sám působí jako vedoucí ateliéru malby. V roce 2020 byl jmenován profesorem. Je laureátem Sorosovy ceny (1996) a Ceny Jindřicha Chalupeckého (1998). Od svých studií v polovině devadesátých let až dodnes čile vystavuje u nás i ve světě. Jeho dílo je zastoupeno ve veřejných i soukromých sbírkách v České republice, USA, Rakousku, Francii i Nizozemsku.

Černický se hned od počátků výrazně zapsal jako umělec mnoha tváří a médií, jenž stejně jako mnozí či mnohé z jeho generace ohledával nový terén svobodného tvůrčího projevu v euforických „devadesátkách“. Hlavní místo v jeho tvorbě má dodnes malba, socha, objekt a performance. Věnuje se ale také konceptuálnímu umění, videu, fotografii nebo umění ve veřejném prostoru. Jeho práce jsou často politizující a nepostrádají svébytný humor založený na kombinaci absurdity, utopie a infiltraci prvků popkultury. Výrazné místo v jeho práci mají také možnosti hi-tech a průmyslových materiálů, které často destruuje a staví z nich objekty připomínající slumy (Slumhouse, 2015). Od počátku své tvorby také pracuje s multiplikací (První sériově vyráběná schizofrenie, 1998). Jedno z tradičních médií – malbu – sám dle vlastních slov pojímá „[…] jako velmi otevřené médium, které může mít i záměrně konzervativní podobu“. Černický na stránkách ateliéru malby UMPRUM pokračuje: „… preferuji však experimentální přístupy, které se snaží překročit dosavadní vnímání malby jako média a které se brání definitivnosti i definicím. […] Dávám tedy přednost malbě jako spíše intermediální disciplíně navazující na tradici avantgard […].“ Přesto na sebe nejvíce upozornil zejména projekty, které mají charakter události. Ať to byly Slzy pro Etiopii (1993–1994) představující akt putování a předání monstrance se slzami lidí ze sídliště Všebořice patriarchovi koptské křesťanské církve v Etiopii, nebo Nikdo čitelný v čínském Čchan Čchunu a v New Yorku (2005), který upozorňoval na problematiku globalizace, vizuálního smogu a popření identity jednotlivce. Mezi jeho další ikonické práce patří série Jehelníčky (1999–2006). Jedná se o cyklus ručně ušitých drobných postav, zejména rodinných příslušníků, zachycených při běžných činnostech. Signifikantní jsou názvy jako Otec (každodenní voodoo). Za zmínku stojí i video ABS-Peron (2006), pohyblivý obraz–readymade, jenž je doplněn mentálními mapami lidí, vyskytujícími se v záběru pořízeném v pražském metru. Roku 2016 proběhla zatím poslední Černického velká výstava v Galerii Rudolfinum s názvem Divoký sny, na které prezentoval specifický projekt čítající kolem stovky kreseb, objektů a jiných médií, v němž tematizoval „setkání vysokého a nízkého, očekávaného a překvapivého“ a vytvořil alternativní verzi muzea.

• Martin Vaněk

ETCETERA
ART

ART SALE
& CONSULTING

ETCETERAART JE
PROSTOR PRO UMĚNÍ

ETCETERA ART JE GALERIE A AUKČNÍ DŮM ZAMĚŘENÝ NA PREZENTACI A PRODEJ PŘEVÁŽNĚ ČESKÉHO SOUČASNÉHO A POVÁLEČNÉHO UMĚNÍ

 

©ETCETERA 2022

design – Aparat.

code – X Production