Marian Palla 1953
VOJÍN D. MICHEK, ZÁZNAM PERFORMANCE, 2. POL. 70. LET

akryl, plátno, 50 × 40 cm, sign. na rubu M. Palla

LITERATURA
Jiří Valoch, Jozef Cseres, Petr Kofroň: Marian Palla: Katalog, Opava: Bludný kámen 2006, obrazová příloha.

„Namaloval jsem za svůj život několik portrétů, přiznávám, ale nikdy se portrétovaný na plátně nepoznal, i když byl přímo přítomen malování samotnému, ba přímo pózoval. Z toho jsem usoudil, že podoba nehraje v portrétování až takovou roli. Začínal jsem skromně. V ruce skicák a tužku, vydával jsem se do různých prostředí, abych je zaznamenal čárou. Pevně jsem věřil, že čára namalovaná na hřbitově musí v sobě ten hřbitov obsahovat, stejně jako čára na náměstí, náměstí. Proč zaznamenávat popisně místo nějakou kresbou, fotografovat ho nebo natáčet kamerou, když stačí nakreslit čáru? Opájel jsem se touto filozofií, která by propojila nepropojitelné, do okamžiku, než mě to přestalo bavit. Ale než se tak stalo, stačil jsem namalovat několik portrétů. Budoucího portrétovaného (sedmdesátá léta) jsem den před aktem vyzval, aby si sám zvolil barvu pozadí. Když se druhý den dostavil, stálo již nachystané plátno se zaschlým barevným pozadím na malířském stojanu. Portrétovaný si stoupl před stojan, následně byl vyzván, aby se nehýbal, a na plátno jsem namaloval pajduláka (ženy obdržely náznak ňader). Celou dobu jsem se při malování intenzivně díval na portrétovaného, aby se on sám, skrze mě, vpil do pajduláka, jako hřbitov do čáry.“
• Marian Palla