Vendula Chalánková 1981
Akustické panely, 2018

Vendula Chalánková vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, ateliér Vladimíra Merty a Mariana Pally. Od té doby se pohybuje v několika sférách obrazového vyjádření, performance, konceptuálně zaměřené tvorby a instalace. Výrazněji na sebe upozornila vyšívanými ilustracemi k dětským pohádkám nebo zcela specifickým pojetím žánru komiksu, kde uplatňuje metodu vystříhávání a adice tvarů na ploše. Vedle této linie její tvorby probíhá paralelně další, kterou lze nejpřiléhavěji označit jako konceptuální malbu pohybující se na hranici s minimalismem. Východiskem těchto prací je ale vždy realita, kterou Chalánková transformuje do obrazové plochy pomocí hyperboly nebo geometrické stylizace. K těmto pracím patří díla ze série Elektrospotřebičů (2012) a sérií Handmade Photoshop Basic (2013) nebo Plenér (od 2016). Právě na Plenér, sérii dvanácti rozměrnějších pláten realisticky zobrazujících solární panely, instalované v premiéře v Galerii Blansko, Chalánková myšlenkově navázala instalací Akustické panely, jež byla poprvé prezentována na výstavě AU! V pražské Ville Pellé v roce 2018. Původní sestava čítá taktéž dvanáct světle modrých monochromních pohyblivých pláten. Celek dohromady, díky kombinaci různých, ke stěně nedoléhajících tvarů poskládaných v dynamické kompozici a vrhajících stín, působí efektním dojmem promyšlené geometrické abstraktní instalace. Jako u všech ostatních děl tohoto druhu však Chalánková opět vychází z reality, tentokrát z akustických panelů, které viděla v kamarádově obchodě s nábytkem. Z běžného obchodního artiklu, který má především sloužit k pohlcení a lomu zvukových vln, vytvořila, jako mnoho designérů či designérek po ní, estetickou záležitost. V roce 2018 ještě na trhu nebylo tolik esteticky a umělecky pojatých akustických panelů, a tak lze Chalánkovou v tomto směru považovat za průkopnici. Linie konceptuálních monochromních obrazů Venduly Chalánkové dále pokračovala cyklem Zamluveno, prodáno (2019), využívajícím mnohonásobného zvětšení předlohy. V tomto případě byly vzorem transparentní samolepky, kterými galeristé označují status díla objevující se v názvu cyklu.