Alva Hajn 1938–1991

Alva Hajn patří ke ztracené generaci narozené těsně před válkou, která s výjimkou krátkého intermezza „zlatých šedesátých“ žila a tvořila v nehostinných dobách normalizace a komunistického režimu. Hajn byl důležitým představitelem pardubické umělecké scény, v jejímž rámci patřil ke skupině přátel, dnes přezdívaných Starý psi. Do tohoto společenství patřili Jiří Lacina, Bedřich Novotný, Josef Procházka, ale také František Kyncl, který sice odešel do exilu, ale u svých domácích přátel udržoval povědomí o scéně venku prostřednictvím drobných katalogů, které jim do Československa poskytoval. Pardubičtí Starý psi obdobně jako členové Křižovnické školy v Praze naplňovali vizi zcela neformálního undergroundového seskupení. Scházeli se v podřadných hostinských zařízeních, kde formou přátelských a inspirativních debat udržovali kulturu živou i v těch nejtěžších dobách. K výrazným počinům jejich tvůrčí energie a vnitřní svobody patřila neveřejná Bienále v prasečím chlívku a pravidelné výstavy na statku Alvy Hajna v Polních Chrčicích.