Dezider Tóth (Monogramista T.D) 1977

Dezider Tóth, alias Monogramista T. D od roku 2013 žije a pracuje v Brně. Vedle Júlia Kollera nebo Rudolfa Sikory patří mezi přední slovenské konceptuální umělce. Jeho intelektuálně zaměřená tvorba se pohybuje na pomezí performance, vizuálního umění a poezie. V šedesátých letech studoval na bratislavské Strednej škole umeleckého priemyslu a na Škole úžitkového výtvarníctva Josefa Vydru. Záhy se setkal s díly lettristů Eduarda Ovčáčka či Miloše Urbáska a jeho tvorba nabrala směr, jenž byl velmi odlišný od toho, co tvořil jeho pozdější pedagog na Vysokej škole výtvarných umení Peter Matejka, do jehož ateliéru malby Tóth vstoupil v roce 1966. V této době společně s Dušanem Grečnerem založil divadelní uskupení POMINO. Šíře jeho uměleckých aktivit se tak obohatila o performativní složku. V druhé polovině šedesátých let se kromě zaměření na text pustil pod vlivem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu (především Jana Steklíka a Karla Nepraše) do série mnoha desítek kreseb kombinujících anekdotický a absurdní aspekt s písmem. Na počátku sedmdesátých let se Tóth začal zaměřovat na tematiku přírody, avšak uchopenou pomocí slov, která reprezentují objekt, stávají se jeho zástupným znakem. Následuje konvolut prací – maleb, grafik a kreseb – z cyklů Banality nebo Parte (od roku 1974). V sedmdesátých letech pokračovaly jeho aktivity na poli divadla a nadále navštěvoval neveřejné akce, na nichž i vystavoval. Z toho důvodu byl také v hledáčku Státní bezpečnosti. Stále však tvořil další cykly, jako například Názorné pomôcky, kde siluety hmyzu nebo ptáků doprovází absurdními metrickými údaji. Jeho dosavadní práce měla charakter veskrze soukromý, v roce 1978 si jej však díky cyklu Partitúry všiml umělec a teoretik Jiří Valoch, jenž tyto práce vystavil v brněnské Galerii mladých. Následujícího roku byl Tóth zařazen i do výstavy Slovenská grafická tvorba, jež proběhla v Olomouci. Právě partitury a možnosti záznamu moderní a soudobé hudby byly pod vlivem Johna Cage zcela aktuálním uměleckým trendem a věnovali se mu i mnozí umělci na české straně hranice (například Dalibor Chatrný nebo Milan Grygar). V partiturách reflektoval mimo jiné i starší avantgardní tradici (Ticho pre Maleviča). Tématem partitur se Tóth zabýval i nadále v průběhu let osmdesátých, kdy se také rozvíjí jeho konceptuální tvorba v rovině objektu. V roce 1980 tak například vytvořil dílo Balík sestávající ze sněhové krychle zabalené jako poštovní zásilka. V téže době vytváří díla vznikající jako proužek namotané textilie potištěné filozofickými nebo liturgickými texty v původních jazycích, z nichž tvoří objekty různých tvarů. Jedná se o médium autorské knihy, což je další z formátů, které v této době Tóth důsledně rozvíjel. Po roce 1989, kdy se otevřely možnosti svobodného uměleckého projevu, umělec založil nové umělecké uskupení Združenie A-R. V roce 1991 vstoupil na pole pedagogické činnosti, když se stal vedoucím tzv. Neateliéru na své bratislavské alma mater. Následující desetiletí intenzivně vystavoval především na Slovensku a na Moravě, příležitostně v Praze a zahraničí. Roku 1997 přijal pseudonym Monogramista T. D. V roce 2002 byl jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění. Za uměleckou autobiografii Nie som autor, som metafora se stal laureátem Ceny Dominika Tatarky (2011).
Martin Vaněk