Eduard Ovčáček 1933–2022
BEZ NÁZVU (STOP), 1977

kombinovaná technika, propalovaná koláž, papír
45 × 62 cm
sign. E. Ovčáček 77

V tomto díle se Ovčáček věnuje svým experimentálním výtvarným postupům, v nichž kombinuje prvky vizuální či konkrétní poezie, lettrismu a netradiční techniky propalování papíru pomocí rozžhavených kovových šablon. Stopy ohně a popela, drobné vlepené útržky a fragmenty poskytují dílu do značné míry charakter tzv. indexového neboli přirozeného znaku. Z hlediska různých sémiotických teorií je zde tedy velmi důležitý podíl tohoto „třetího“ typu značení, v němž nejde ani o využívání stereotypů, ani o napodobování vnějších vizuálních jevů. Více prostoru je tu poskytováno samo-tvorbě („autopoiesis“) přírodních procesů, náhody. Tyto procesy jsou v určitém momentu zastaveny a reaguje na ně autorský proud imaginace, který je uspořádává do výsledné kompozice.

Komentovaný artefakt má odlehčenou, světlou barevnou škálu, což v součinnosti s omezeným množstvím písmových znaků i jiných konkrétních tvarových prvků vytváří v díle dojem otevřeného, vzdušného prostoru, do něhož může obrazotvornost diváka aktivně vstupovat. Setkává se zde několik kompozičních strategií: diagonální linie působící prostorově, vertikální a horizontální rozčlenění písmových znaků, informální útvary skvrn atd. Několik drobných barevných akcentů (červená, zelená, okrová) dodává kresbě/koláži živost a pointy, které obohacují diváckou zkušenost s tímto typem abstraktního/básnického obrazu. 

 • Václav Hájek