JAN KOTÍK 1919–2002
DÍTĚ, 1948

Jan Kotík, malíř celoživotně zaujatý tématem podstaty uměleckého díla a jeho situovanosti ve společnosti, schopný výjimečné intelektuální reflexe, náležel v roce 1948 k autorům rozpadající se Skupiny 42. Důvodem nemožnosti další existence skupiny byla ostrá debata všech jejích členů nad smysluplností formy socialistického realismu. Kotíkův obraz Dítě je zřetelným důkazem, že jeho autor se s oficiálně prosazovaným pojetím figurální formy neztotožnil, i když to znamenalo v dalších letech nemožnost veřejně vystavovat.  Námět dítěte se v díle Jana Kotíka objevuje ve čtyřicátých letech opakovaně, a to pojatý různými výrazovými prostředky: Vajíčko (1944, suchá jehla na papíře), Chlapec (1946, lept na papíře), Chlapec u okna (1947, tempera na plátně), Bez názvu (1947, uhel na papíře) nebo např. Dítě (1948, olej na plátně). Námět vychází z reality Kotíkovy vlastní rodiny – syn Petr, dnes slavný hudebník a skladatel, se narodil v roce 1942 a syn Martin, dnes známý architekt, o rok později. Námět ale současně koresponduje s tematikou zaměření Skupiny 42, jež zprostředkovává ikonografii moderního velkoměsta, vypovídá o potřebě umělecké dílo organicky přiblížit realitě „světa, ve kterém žijeme“.

Obraz Dítě vypovídá o dobové proměně Kotíkova malířského rukopisu – během první poloviny čtyřicátých let postupně mizí původní objemová plas-tičnost figur a hloubka prostoru obrazového výjevu, detaily ustupují jednodušším znakovým obrysům. V rámci uměleckých výrazů Skupiny 42 byla živá barevnost Kotíkových maleb výjimečná – reflektovala mimo jiné dobový výraz autorů seskupení Cobra. Z tematického spektra skupiny Kotíkova tvorba nevybočovala, z hlediska formálních řešení měla ale experimentálnější charakter. Jan Kotík od roku 1947 pracovně působil v oblasti užitého umění a průmyslového designu, a to v Ústředí lidové a umělecké výroby v Praze. Od roku 1948 se spolupodílel na vydávání časopisu Tvar, jenž se brzy vyprofiloval v odbornou revue nepřehlédnutelného vlivu.  Jan Kotík se celoživotně zajímal o aktuální projevy evropské i americké malby, možnosti jejich transformace a zhodnocení pro vlastní tvorbu. V jeho přístupu živě koexistuje modernistická představa jedinečnosti umělecké výpovědi a dimenze pokrokovosti formy díla se zdůrazněním jeho společenského rozměru.

Iva Mladičová