Jan Steklík 1938–2017
Ňadrovka, 90. léta

Jan Steklík patří k neopominutelným jménům českého výtvarného umění. Společně s Karlem Neprašem (1932–2002) se stal legendárním ředitelem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Založena byla v dnes již neexistující hospodě U Křižovníků na Starém Městě v Praze jako volné sdružení na bázi propojování všednodenní reality s uměním. Tvorba Jana Steklíka se formovala od konce padesátých let. Svůj „křižovnický“ koncept v duchu totální tvůrčí svobody a nezávislosti na jakékoliv autoritě, postavený proti všem formám politického a institucionálního establishmentu, intenzivně rozvíjel zejména v době normalizace a komunismu, kdy vznikaly mimo jiné série jeho Odstřihovánek, Zamalovánek, Nalepovánek, Střihů na krajinu. Paralelně s nimi vznikají i subtilní kresby, tzv. Ňadrovky. Obě fáze Steklíkovy tvorby, putovní i rezidentní, jsou ovšem propojeny „věčným“ tématem Ňadrovek. Vynořily se už v raném období z kořínků a šlahounů úponků jeho vegetativní existence jako mohutný proud a všepohlcující erotický symbol poutníkova spočinutí, jediného ukojení a vzrušujícího bezpečí. Cosi se vyvalilo jako vlny zdola a spatřila jsem Honzu Steklíka jako nejvytrvalejšího kojence u prsu svých Ňadrovek, které ho ten předlouhý čas bez času živily. Od oficiálního umění byl pro nedostatek loajality odstaven. Shledávám to za víc než dostatečnou omluvu zmíněného cynismu, a taky vidím, že si Steklík v současném dravém konjunkturalismu nepolepší. Setrvale bez ctižádosti stát se „výtvarníkem“ stal se zato ctidbalým Mistrem nejtenčí kreslené linky.
• Věra Jirousová (Jan Steklík, Věra Jirousová, Přemysl Rut: Ňadrovky, Host, Brno 1992.