Jana Bernartová 1983
VIDÍM VŠUDE JEN TEKUTÉ KRYSTALY, Z CYKLU TEKUTÉ KRYSTALY RGB, 2021

Jana Bernartová se ve své tvorbě zabývá otázkou, jak technologie ovlivňují a podmiňují naše vnímání a zároveň jak mohou být vjemy, které klasifikujeme jako danou realitu, ve skutečnosti „virtuální“. Je tak dlouhodobě fascinována problematikou barev: „Vidím barvu, jež je jako světlo odrážena či pohlcována reálnými předměty, a vidím barvu zářící z digitálních zařízení. Jsem příslušnicí své generace a vidím to, na co jsem byla trénovaná – modrou ultramarín nebo pařížskou modř, červenou jako Coca-Cola nebo Ferrari, modrou jako mrtvou obrazovku 0 0 255 RGB. Myslím na barvu cuisse de nymphe émue, 255 105 180 RGB. Bude moje oblíbená hned po 0 0 255 a barvě koroptvího oka. Přemýšlím, zda digitálním barvám chybí jméno, anebo nabízí číselný zápis a aditivní míchání barev větší škálu a imaginaci současně. Uměla bych pojmenovat 16 777 216 barev?“ Prostřednictvím svého dlouhodobého výzkumu a série děl a projektů spojených termínem „tekuté krystaly“ se Jana zaměřuje na problematiku digitálních barev a jejich interpretaci. Digitální barva je ve své podstatě virtuální, a proto je na různých zařízeních a při různých zobrazovacích metodách realizována odlišně. Relativita existence barev, které mohou velmi dobře postrádat platonickou podstatu absolutních idejí, jelikož podléhají proměnlivosti rámce vnímání (fyziologicky i v důsledku použitých kulturních a jazykových systémů, jak zdůraznil například Ludwig Wittgenstein), je ještě evidentnější ve vztahu k digitálnímu přenosu. Univerzální digitální barva vyjádřená neměnným kódem má, jakmile opustí „černou skříňku“, různé inkarnace, které ukazují různé odchylky od jejich dokonalého digitálního archetypu. Jana Bernartová si ve své výstavě pro CEAAC Štrasburk pohrává s našimi smysly, aby je zpochybňovala, stejně jako s naším pojmem reality. Je barva, kterou tu vidíme, světlem odraženým od předmětu, procházejícím předmětem, nebo sledujeme přímo světelný zdroj? Kde se skrývala duha na LCD displeji (Liquid Crystals Display), než na něj dopadla kapka čiré tekutiny? „Mám ráda tekuté krystaly,“ říká autorka. „Čistím si displej každý den. Vždy, když prší, vytáhnu telefon. Tolik mě baví, že je skrze kapky mohu vidět. Musím to vyfotit, abych mohla zoomovat. Zkouším, jestli je voda nejlepší. Zkouším další čiré tekutiny. Zdá se mi, že by to mohla být kombinace lihu s vodou, jako symbolický zaklínač digitální samoty nového kovidového světa. Chtělo by to vyzkoušet ještě různé způsoby rozprašování. Nejlepší je mrholení.“

• Tereza Jindrová (z katalogu výstavy v CEAAC Štrasburk, 2021)