Jiří Hilmar 1937
Bez názvu, 1976

Jedním z důležitých okruhů tvorby Jiřího Hilmara byla díla založená na vrstvení transparentního papíru, který umělec fixoval na plátno a desku. Jako se usazují vrstvy půdy, jako se v průběhu tisíciletí vrství lidská zkušenost, překrýval Hilmar podkladovou plochu téměř nehmotnými papírovými pláty, které je divák schopen rozlišit pouze v místech, kde je některá z vrstev zvrásnělá, perforovaná nebo odchlípnutá. Tyto citlivé monochromy jsou dalším stupněm vzájemného dialogu mezi výtvarným dílem a  jeho pozorovatelem. Přímý  vztah optického reliéfu a diváka založený na vyvolání vizuálních dějů je zde vystřídán psychologickou situací, kdy je pozorovatel přiváděn do stavu ztišení a maximální koncentrace, probouzející skrytou senzibilitu a  schopnost intuitivně vnímat skutečnosti, které podvědomě pouze tuší, ale nemůže je empiricky ověřit.