Jiří Kolář 1914–2002
FALEŠNÝ MILION, 1970

Jiří Kolář zaujímá výjimečné postavení v kontextu nejen českého, ale i světového poválečného umění. Celým jeho dílem prolíná svrchované básnické cítění a neobyčejná tvůrčí invence. Koncem padesátých let se odklonil od psaného slova a začal se vyjadřovat vizuálně prostřednictvím koláží. Vytvořil si svébytný umělecký jazyk a intenzivně rozvíjel různé kolážové techniky (roláže, chiasmáže, muchláže ad.).
Ve čtyřicátých letech Kolář patřil do okruhu Skupiny 42. Počátkem padesátých let na něj dopadly tvrdé represe komunistického aparátu a devět měsíců strávil ve vazbě. Počátkem šedesátých let byl výraznou postavou v procesu obnovování výtvarného života, stál u zrodu skupiny Křižovatka a účastnil se významných mezinárodních výstav (Documenta 4 v Kasselu, 1968; X. bienále v Sao Paolu, 1969; EXPO v Ósace, 1970). Slibný rozvoj šedesátých let však přeťala tzv. normalizace, sazba několika Kolářových básnických sbírek byla rozmetána a v listopadu roku 1970 jej postihla mrtvice. Až do sametové revoluce neproběhla v ČSSR žádná Kolářova výstava a jeho básnické sbírky mohly být rozšiřovány pouze samizdatem. V roce 1979 Kolář odjel na stipendium DAAD do Berlína, odkud se už do ČSSR nevrátil. Usadil se v Paříži, kde se stal respektovanou osobností mezinárodní umělecké scény.
Ve zdrcujícím prostředí normalizace měla pro Koláře zcela zásadní význam samostatná výstava v Guggenheimově muzeu v New Yorku roku 1975, která potvrdila jeho postavení v kontextu mezinárodního umění. Výstavu tehdy Kolářovi pomohli zařídit manželé Mládkovi spolu s ředitelem Guggenheimovova muzea Thomasem Messerem. Aby se výstava vůbec mohla konat, musela Meda Mládková od Art Centra předem zakoupit všechna Kolářova díla určená k vystavení. Značná část těchto děl dodnes tvoří základ sbírky manželů Mládkových. Některé koláže se jim ale už tehdy podařilo prodat a tímto způsobem se zřejmě nabízená koláž dostala do majetku newyorské Harriet Griffin Gallery, která je na štítku na reverzní straně obrazu již uvedena jako majitel obrazu.
• Martina Mrázová