Jiří Načeradský 1939–2014
ČERNÝ STROJ, 1971

olej, sololit
120 × 110 cm
sign. Načeradský 71, na rubu Načeradský 1971 “ČERNÝ STROJ”

LITERATURA
Katalog výstavy: Jiří Načeradský: Obrazy z let 1958–74, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1990, soupis vystavených děl.

VYSTAVENO
Jiří Načeradský, Obrazy z let 1958–1974, Staroměstská radnice, GHMP Praha, 1990.

Jiří Načeradský na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století absolvoval Akademii výtvarných umění v ateliéru Vlastimila Rady. Jako pedagog působil od devadesátých let jak na AVU v Praze, tak na brněnské FaVU. Od počátků tvorby byla jeho doménou rozměrná figurální malba, a to navzdory aktuálním trendům. V šedesátých letech se tímto způsobem vymezoval vůči převládajícímu informelu nebo geometrické abstrakci, až od let sedmdesátých jeho tvorba souzněla s tehdy více oblíbenou novou figurací. Nepatřil však k oficiálně uznávaným autorům. Kompozice svých děl od počátku přebíral z fotografií publikovaných v tisku, a protože se chtěl vyhnout politické tematice, zpracovával reportážní snímky ze sportovního prostředí. To je také důvod, proč jsou jeho figury často v pohybu a na plátně se nacházejí četné nápisy. Kromě sportu se v jeho díle od konce šedesátých let objevovaly ženské postavy, mnohdy vulgární, deformované a expresivně podané. Ve figuraci malíř pokračoval až do své smrti, v letech devadesátých pak přidával stále více stylizovaných geometrických tvarů. Jeho dílo patří mezi ikonické projevy československé malby druhé poloviny dvacátého století.

Na počátku sedmdesátých let Načeradský udělal krátkou odbočku. Ženské figury a sportovce vystřídaly nejrůznější formy geometrizujících strojů podané se stejnou expresivitou malby, jakou předváděl ve svých dřívějších dílech. Základ těchto obrazů je vždy realistický, autor se však snaží různými způsoby potlačit reálnost zobrazeného redukcí na základní linie malované rozmáchlým gestem a otočením obrazu o 90°, které rázem ještě více potírá reálnost zobrazení. Dokladem je i olej na sololitu s názvem Černý stroj z roku 1971, na němž je původní objekt zájmu – motocykl – redukován na základní elementy, které se pootočením obrazu ještě více osamostatňují a daleko více působí na diváka nikoli jako součást celku (motorky), ale jako samostatné geometrické tvary. Důležitým aspektem, který Načeradský zdůrazňuje i názvem díla, je převládající barevnost obrazu. Vedle Černého stroje tak v jeho díle figurují i obrazy jako například Žluté stroje, Bílý stroj, Biostroje nebo pouhý Stroj, všechny pocházející z téhož období.

• Martin Vaněk