Jiří Načeradský 1939–2014
ZELENÁ PLANETA, 1973

olej, plátno
90 × 110 cm
sign.  Načeradský 73, na rubu Načeradský 73 ZELENÁ PLANETA

Jiří Načeradský se v této malbě zabývá stylizovanými, redukovanými formami na pomezí tělesných a strojových útvarů. Můžeme v nich nalézat až varující prorůstání organického a mechanického principu, které se odehrává v technicky proměnlivém světě moderní epochy. Také potlačení pestré barevnosti a zvýraznění pouze několika tónů, hlavně signální žluté a tlumené zeleně, odkazuje k určitému redukování životní rozmanitosti, což souvisí i s dobou vzniku malby (období rané „normalizace“). Některé složky malby vyhlížejí dojmem napjatých šlach, ohýbajících se kloubů, podpůrných kostí, žeber a jiných tělesných, k aktivitě připravených částí, jiné působí spíše jako technické segmenty, potrubí, ventily, topná tělesa atd. Mnohdy se nemůžeme rozhodnout, zda máme daným prvkům připisovat organickou nebo technologickou povahu. Zdá se, že živé tělo je zde vpleteno do tísnících konstrukcí zdánlivě účelných, ale při bližším pohledu vlastně nefunkčních aparátů (trochu si v této souvislosti vzpomeneme například na povídku „V kárném táboře“ od Franze Kafky anebo na některé malířské kompozice Francise Bacona). Nová figurace v podání Jiřího Načeradského a některých dalších výtvarníků podobného zaměření se takovým zmechanizováním těla, jeho podřízením technické funkčnosti zabývá poměrně často jak v oblasti malby, tak v sochařství, v tvorbě objektů, asambláží atd. Načeradského malba působí velmi dynamicky, temperamentně, jakýsi dobový „stroj na nic“ (takto zní název jedné písně dobově oblíbené hudební skupiny Blue effect) se tu při vší své neúčelnosti ukazuje jako potenciálně značně expanzivní. Na začátku sedmdesátých let 20. století se Jiří Načeradský věnoval i v řadě svých dalších maleb podobným tematickým a formovým motivům, např. v malbě Strojky z roku 1972 ad. Syrovost forem, jejich napětí a vzájemné kontrasty, potlačená barevnost, její mnohdy záměrně mdlé odstíny, to vše má dohromady vyjadřovat a přenášet základní dojem z nadcházející epochy „zamrzlého času“, jak bychom mohli normalizační období nazvat. Načeradský se tedy i v tomto díle projevuje jako citlivě a aktuálně reflektující nejen výtvarný vývoj, ale i historický a politický kontext.    
• Václav Hájek