217
Jiří Sopko 1942
BEZ NÁZVU (VELKÝ ÚSMĚV / DESET HLAV), 2. POL. 70. LET

PROVENIENCE
Pozůstalost významného slovenského sochaře, získáno darem od autora.

První groteskní obrazy Jiřího Sopka, které spojuje humor pop-artu a vizualita nové figurace, se objevily již koncem šedesátých let. Zlom nastává v roce 1969, kdy Sopko maluje obraz Opice s čepicí, první důsledně groteskní obraz (sbírka Národní galerie Praha). Následná Sopkova tvorba sedmdesátých let představuje klíčovou etapu jeho vývoje. Je to období, kdy se formuje jeho charakteristický malířský jazyk, založený na napětí mezi figurací, absurditou a existenciální nadsázkou. Jeho obrazy jsou charakteristické svojí výraznou barevnou expresivností. Stejně tak Sopko svoji pozornost již od počátku své tvorby věnuje lidské hlavě a jejímu výrazu – radosti i smutku. Nejde však o portrét. Zvláštní pozornost věnuje ztvárnění úst, která jsou v Sopkově pojetí často široce otevřená. Jak píše Josef Kroutvor: „Někdy v nich spatřujeme úsměv, přátelské znamení vyzývající k dialogu, hře a bližšímu kontaktu. Ale někdy se z těchto rozevřených úst dere na svět zoufalství, slyšíme křik, volání o pomoc ohrožené existence.“