JOSEF JÍRA 1929–2005
OVEČKY, 1989

asambláž, kombinovaná technika, plátno, rám
70 × 80 cm
sign. J. JÍRA, na rubu J. JÍRA 89 OVEČKY

PROVENIENCE
Sbírka žurnalisty Jiřího Tvrzníka, získáno od autora.

PUBLIKOVÁNO
Josef Jíra, Jiří Tvrzník: rozhovor Moje nátura je někdy k neunesení, Mladá fronta – Kultura, 28. 11. 1990.

Josef Jíra absolvoval na odborné škole šperkařské v Turnově a v letech 1946 až 1952 byl studentem AVU v Praze u profesorů Miloslava Holého, Otakara Nejedlého a Vlastimila Rady. V roce 1957 spoluzakládá skupinu M57, s níž řadu let vystavuje. V roce 1958 se účastní světové výstavy Expo 58 a tehdy začíná jeho intenzivní zájem o evropské moderní umění. Od roku 1961 cestuje po Evropě a Asii, kde čerpá inspiraci a svoje cesty zachycuje v denících. Je silně ovlivněn expresionismem. V šedesátých letech vznikají významné cykly Strach, Velikonoce, Milenci, Oči. Tématem Jírových často mysticky působících obrazů jsou vzpomínky na dětství a příroda (cykly Velikonoce, Člověk a kůň), ale i ruch velkoměsta (Město, 1962; Memento mori, 1969). V sedmdesátých letech, po těžkém úrazu, pracuje především na portrétech. V osmdesátých letech podniká studijní cestu do Arménie a Gruzie. Tato cesta ovlivní Jírovu tvorbu v užití materiálů, jako je dřevo a plech, vznikají první koláže a asambláže.