JOSEF ŽÁČEK 1951
FIGURÁLNÍ MOTIV II, 1986

Poměrně ojedinělé místo zaujímají v současném umění mladých nenápadné obrazy Josefa Žáčka. Východiskem jeho tvorby je zaujetí náboženskou tematikou (zejména Novým zákonem). Žáčkův přístup však odmítá vžitá obrazová schémata, daná tradicí několika století. Umělec vytváří obrazy, které nesměřují k epickému popisu, ale k podání konkrétního motivu ve velmi zobecněné znakové podobě. Obrazy symbolizují autorovy značné osobní představy a subjektivní vazby k dané události a vztahují se k výchozímu námětu svobodně a nedeterminovaně.
Žáčkovy obrazy jsou charakteristické svou tlumenou barevností. Neplatí v nich zákony fyzického světa: hmota ztratila svůj reálný tvar a tíhu, je dematerializována a prolíná se s okolním prostorem. Světlo je přirozenou vlastností barvy a zobrazovaného tvaru a stává se významovým elementem obrazu – je symbolem světla, které nás zbavuje pocitu úzkosti a vede nás do světa harmonie a vyrovnanosti.

• Ivona Raimanová, úryvek z úvodního textu katalogu 
Výstava patnácti, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1988.