Karel Malich 1924–2019
STUDIE K RELIÉFU Z VYSOKOŠKOLSKÝCH KOLEJÍ V PLZNI-LOCHOTÍNĚ, 1976–1978

STUDIE K RELIÉFU Z VYSOKOŠKOLSKÝCH KOLEJÍ V PLZNI-LOCHOTÍNĚ, 38 X 87 X 5 CM, RAZÍTKO ČESKÉHO FONDU VÝTVARNÝCH UMĚNÍ (POBOČKA PLZEŇ) S DATACÍ 1978
Jedná se o studii (a taktéž kompoziční model) pro Malichův pozoruhodný reliéf, který byl původně umístěn v jídelně vysokoškolských kolejí v Plzni–Lochotíně, poté byl dlouhá léta nezvěstný, aby se v roce 2015 opět objevil (viz: Aleš Hejna, Objevili jsme dílo Karla Malicha!, http://krizkyavetrelci.plzne.cz/2015/10/20/karel-malich-v-plzni/). Zanedlouho již Malichův reliéf nově zazářil na výstavě v Museu Kampa (viz: https://www.museumkampa.cz/vystava/karel-malich-nove-objeveny/) a nadále je k vidění v pracovně rektora Západočeské univerzity v Plzni.
Nabízená studie je označena „schvalovacím“ razítkem Českého fondu výtvarných umění (respektive jeho krajské umělecké komise v Plzni) a nese dataci 1978. Artefakty určené do veřejného prostředí a budov podléhaly už od poloviny padesátých let určitým kontrolním mechanismům, které prováděly zastřešující organizace jako zmíněný fond, dále Svaz československých výtvarných umělců apod. (viz např. Říhová, Vladislava; Křenková, Zuzana. Archivní fondy podniku Českého fondu výtvarných umění. Dílo: písemné prameny pro výzkum umění ve veřejném prostoru socialistického Československa. Opuscula historiae artium. 2016, vol. 65, iss. 2, pp. 104–119 – k Malichovi zde hlavně s. 112 a pozn. 89).
Artefakt Karla Malicha pochází z jeho tvůrčího období, kdy se zabýval vztahem jednotlivce, pozorovatele (často šlo o poutníka krajinou) a jeho blízkého i vzdáleného prostředí. Malich se velmi zaobíral otázkou vztahů makrokosmu a mikrokosmu, mezi nimiž jako by pozorovatel, subjekt, poutník vytvářel rozhraní, díky němuž spolu tyto jinak nesouměřitelné formáty a prostory komunikují. Na našem reliéfu vidíme lehce vlevo od středu vychýlenou figuru (respektive její horní část, sochařsky řečeno „poprsí“), která směřuje do hloubky výjevu. Pravděpodobně stoupá do kopce (o němž se Malich zmiňuje též v souvislosti s dalšími svými objekty a kresbami), jak naznačuje výduť na horní straně reliéfu. Mimo to vytváří drátěná kompozice dojem vstupu do celistvého uspořádání (motiv kruhu), pod nímž vede neustálý proud (určité „panta rhei“). Z pravé strany se na poutníka tlačí trajektorie sil naznačené kruhovými segmenty, zatímco na druhé straně se tyto siločáry lámou a vracejí se zpátky v kompozičním tématu drobnějšího, zklidňujícího se víru.
Kompozice se skládá z drátěných linií v odstínech hnědi, zeleně a modři, ale také pracuje s několika výraznějšími černými tahy. Prostor podkladu je zčásti odstupňován a prohlouben (u dolního okraje tvoří vrstvení podkladu dojem povlovného stoupání, do jehož ústřední oblasti je situována figura). V kruhovém útvaru nad hlavou pozorovatele se nachází nejvíce „obláčků“, jako by se jednalo o místo jistého harmonizování (ale taktéž myšlenkové aktivity apod.).  Naznačená kompoziční struktura odpovídá do značné míry existenciální tematice (analogické určitým tradičním myšlenkovým topoi či archetypům – Sisyfos stoupající věčně do kopce, „vše plyne“ a nic se nevrací, bouře nadosobních sil tísnící subjekt atd.), trochu promísené s vrcholně romantickým zájmem o střet nebo vztah individua s „absolutnem“ (à la Karel Hynek Mácha ad.).
Zásadní přínos tohoto typu tvorby Karla Malicha představují jeho formální řešení, v nichž do napůl abstraktní a napůl narativní podoby převádí víceméně filosofické, introspektivní otázky (z oblasti úvah o možnostech lidského vnímání a poznání – gnozeologie, ale také ze sféry přemýšlení o obecné povaze bytí – ontologie). V mnoha svých sochařských objektech, reliéfech, kresbách i textech se Malich k tomuto typu tázání a vyjadřování navracel a díky tomu se dnes v celosvětovém měřítku řadí k nezaměnitelným, mimořádně osobitým, myšlenkově hlubokým a formově inovativním umělcům.
• Václav Hájek