Margita Titlová Ylovsky 1957
KRESBA Č. 8, 1984

PROČ MNE ZAJÍMÁ MARGITINA TVORBA?

Protože v době, kdy většina mladých preferuje různé podoby figurativní malby, dává přednost svébytnosti „nepředmětného“ záznamu a z toho plynoucím možnostem formovat jej do nových, sémanticky exponovaných celků.
Protože patří k těm několika tvůrcům, u nichž velký formát není „požadavkem doby“, ale „požadavkem výpovědi“, součástí celé koncepce práce, v níž má míra těla mimořádný význam.
Protože spojuje konceptuální zkušenost z přelomu šedesátých a sedmdesátých let s aktualizací exprese z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, spojuje vlastní zkušenost tělových akcí v přírodě a interiérových performancí s oživením malby či kresby, aniž by se vzdávala programu „v mysli“ – tak logicky spojuje tvorbu nové vlny se záměry předcházejících generací.
Protože před skupinovým či generačním „společným“ dává přednost vlastním (sobě vlastním) problémům, ať jsou bližší nové vlně nebo konceptuálnímu umění.
Protože hledá nové, dosud neověřené možnosti výtvarné tvorby, nikoliv nové možnosti výrazu, ale nové kategorie, jako jsou společné „telepatické“ dvojkresby, realizované na dálku s Vladimírem Mertou, chápané jako průzkum bezprostřední, neverbální komunikace, či záznamy elektromagnetismu vlastních prstů.
Protože mne svého času fascinovaly elektromagnetické záznamy „aury“ konečky prstů, fixované na rentgenových filmech a na fotopapírech – v nich se spojuje bezprostřední tělovost, energie vlastního těla s „tvárnou vůlí“, s organizací jednoduchých gest, pohybů, čekání...
Protože tyto prstové záznamy mají něco společného s prstovými a nožními malbami Arthura Rainera, ale jsou zároveň jejich opakem –
Rainer se vyžívá v materiálnosti barvy, Margita zaznamenává to, co pociťujeme jako „nehmotné“.
Protože „performační přístup“ se projevuje v celé její tvorbě, i v malbách a kresbách (a „performační“ je, myslím, i celý její habitus).
Protože aktualizuje ve všech svých dílech tělovost.
Protože tematizuje ženský přístup (jinak než militantní feministky) v užívaných materiálech (malby šminkami), ale taky ikonograficky, podobně jako třeba Miriam Cahnová.
Protože rozehrává polaritu mezi maximální redukcí významů pouze doteky, organizovaně podle určitého pravidla (a polysémantičnosti) (malby nebo interpretace fotografií).
Protože tematizuje dotýkání (jestliže Miloše Šejna, k němuž má v tomto aspektu blízko, zajímá dotek jako předpoklad stopy, pak ji zajímá stopa doteku).
Protože stále navazuje dialog mezi mimovolnou stopou a konstitutivním gestem (tady někde má blízko k Adrieně Šimotové).
Protože doteky a gesta organizuje, takže jejich mnohokrát opakované stopy nabývají platnosti metaznaku, nebo se připodobňují archetypovým znakům.
Protože dává přednost bezprostřední stopě prstů nebo ruky – tak odkazuje k prvotním tvořivým gestům člověka, jak je známe z paleolitických kultur, a navazuje vědomí jednotky lidské přítomnosti přes bariéru času a místa (v tom má blízko k Šejnovi i k Peripatetickým básním Karla Adamuse).
Protože preferuje červenou barvu – barvu se vztahem ke krvi, ale také ke zdobení těla, barvu rituálů.
Protože do některých maleb vkládá zlomky zrcadel, a tak zviditelňuje přítomnost vlastního těla, vzájemnost obrazu a reality kolem něho, zapojování diváka do hry i jeho tělesnou přítomnost, gesto roztříštění...
Protože se na řadě jejích prací objevují novoznaky, afinitní třeba s písmem, s konvenčními nepísmovými znaky, s archetypovými znaky; jsou to paraznaky, kvaziznaky, pseudoznaky atd. Nikdy se neztotožňují se známými znaky, ale můžeme je vnímat na jejich pozadí, na jejich půdorysu.
Protože stále rozeznává napětí mezi znakem a ne-znakem.
Protože má její tvorba zřejmou jednotu, která je daná hledáním vztahu ke znaku, odkazováním k rituální činnosti a tělovosti, ačkoliv pracuje v nejrůznějších médiích (akce, performance nebo interpretované fotografie v nich, kresby, malby, záznamy „aury“) a v široké škále výpovědí (od ryzích stop a jejich organizování na velikých formátech papíru až po polytematičnost malovaných a sprejovaných pláten).
Protože mi připadá smysluplná jako tvorba málokoho z její generace – a protože mi připadá smyslůplná (a to v obou významech slova – od smysl i smysly).

• Jiří Valoch, text v katalogu Margita Titlová Ylovsky,
Galerie mladých, Brno