174
Margita Titlová Ylovsky 1957
Z CYKLU ZLATÉ OBRAZY, 1991

Margita Titlová Ylovsky vyšla z konceptuálních minimalistických akcí v přírodě i v interiéru. Vždy v nich používala svého těla k vytvoření křehké relace k prostředí, dostávala se k poznávání světa prostřednictvím sebe. Tato původně velmi střídmá, v podstatě minimalistická aktivita přerostla potom v násilnické živelné kresby na rozměrných balicích papírech, exponující autorčinu emocionalitu v abstraktní podobě expresivních záznamů. Jejich vznik je spojen s akcí, autorka živočišně používá přítomné prostředky, jako třeba rtěnky, a kresbu dokončuje přímými zásahy rukou. Od této vypjaté polohy potom Margita Titlová Ylovsky přešla k poněkud transponovanější tvorbě, ve které spojila stále silněji se prosazující tělesnost s ornamentem, s primitivní mytologií. Dostala tak možnost spojit subjektivní s neosobním. Posiluje exotičnost tvorby, baví se bohatostí své obrazové struktury, oslňuje šokem, provokuje, pořádá gigantické soukromé i polooficiální výstavy a klade na vystavování nové, neskromnější nároky. Do českého prostředí vnesla ve stagnujícím okamžiku před změnou nový život. Vyšla přirozeně z exprese nové malby a poučila se její divokostí, zcela v duchu české moderní tradice však tuto novou expresi naplnila romanticky osobním tónem, svým provokativním ženstvím, svou rolí femme fatale českého umění osmdesátých let.

Marie Klimešová, 1990 (úryvek z delšího textu)