Marian Palla 1953
MALOVÁNÍ ČAR / V TICHU / S KAMENEM V RUCE, KOLEM ROKU 1982

Ačkoliv se Marian Palla narodil roku 1953 v Košicích, celý život žije a tvoří v Brně nebo v jeho okolí, aktuálně ve Střelicích. Palla je pevně spjat s brněnskou alternativní, v někdejších dobách neoficiální uměleckou scénou. V polovině sedmdesátých let absolvoval na konzervatoři obor kontrabas a patnáct let působil v orchestru brněnské Státní opery. V sedmdesátých letech, obdarován možností užívat otcův ateliér v podkroví na Kotlářské ulici, se začal jako samouk věnovat i vizuálnímu umění, happeningu a performanci. Právě sedmdesátá léta pro Pallu znamenají uvědomění si vlastního výrazového potenciálu pod vlivem intenzivních přátelství s lidmi kolem Jiřího Valocha, kteří se brzy začali scházet v Pallově ateliéru, kde pořádali přednášky, hudební vystoupení nebo přehrávky a prezentace děl. Palla intenzivně experimentoval a zkoušel možnosti stylizace obrazového vyjádření, vždy však spojeného s textem. Mnohdy šel až na samý vrchol zjednodušení, používal netradiční techniky a přírodní materiály. Zpočátku svá díla nepodepisoval a nedatoval, je tedy nesnadné určit chronologii jeho tvorby; o to více se ukazují důležité refrény, které v jeho díle zaznívají dodnes. Jde tady především o přírodu a všední situaci jako událost exponovanou v obraze. Ke konci sedmdesátých let měl Palla na svém kontě desítky obrazů menších formátů, jejichž sdělení se postupně sémanticky komplikovalo, vztah mezi textem a obrazem nebyl přímočarý. V téže době začal experimentovat s texty a tvořit autorské knihy či popisy situací. Mezi nejradikálnější projevy patří celé archy listů popsaných nečitelným pseudopísmem, které se důsledně vyhýbá podobnosti s jakýmikoliv dosud známými jazykovými znaky. K jeho nejznámějším realizacím ze sedmdesátých let patří dále série portrétů přátel vyznačujících se zjednodušeným lineárním znakem lidské postavy, u žen odlišené pouze náznakem ňader, jinak vždy téměř identické. U každé postavy nebo skupiny postav je kapitálkami napsáno její či jejich jméno. 
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se Marian Palla s manželkou přestěhoval do Rousínova, se jeho umělecké portfolio začalo rozrůstat. Speciální postavení začala mít především příroda, její pozorování či zasahování do ní. Začal více pracovat s fotografií, objektem, poezií, hudbou, ale také land-artem i body-artem. Mezi těmito dodnes bruslí, překračuje je, někdy záměrně nectí jejich hranice. V jeho tvorbě je nadále přítomen subversivní a humorný prvek, který diváka znejišťuje, ale zároveň i baví. Palla se soustavně vyhýbá jakémukoliv striktnímu zařazení, a pokud, tak sám sebe označuje za naivního konceptualistu, k čemuž v rozhovoru pro Art+Antiques z roku 2016 na vysvětlenou uvádí: „Konceptualismus jako takový na mě byl tvrdý a suchý.“ Mezi jeho nejznámější akce z počátku let osmdesátých patří Malování čáry, jejichž výsledkem jsou čtyři plátna, která odlišují pouze údaje o době trvání malby (nejdelší je 24 hodin), nebo Na tomto obraze jsem existoval dva dny a snědl 7 799 zrnek rýže (1981), přičemž o této události předem informoval své přátele a instruoval je, jak se mají chovat, pokud jej během těchto dvou dnů navštíví. V obou zmíněných případech jsou výsledné obrazy záznamem těchto akcí, stejně jako nabízené dílo Malování čar / V tichu / S kamenem v ruce.
V letech 1988–1990 inicioval Palla společně s Daliborem Chatrným, Petrem Kvíčalou, Jiřím Valochem, Milošem Šejnem a Jiřím Šigutem založení umělecké skupiny Měkkohlaví. V průběhu devadesátých let, kdy již působil jako pedagog na Fakultě výtvarných umění VUT (Ateliér environmentu), se opět navracel k obrazové formě užívané již před svým odchodem do Rousínova. Marian Palla má na svém kontě kromě vizuálních počinů i několik knižních titulů, například Naivní konceptualista a slepice (2014), Njkpůúp kkléedc (2011), Teplé škvarky (2007)  nebo Jak zalichotit tlusté ženě (1996). Zvláště druhou jmenovanou – nečitelnou – knihu lze považovat za vrchol Pallových literárních experimentů, v ostatních případech poměrně umírněných, tzn. čitelných. Jak již bylo uvedeno, Palla vedle těchto aktivit působil v letech 1994–2011 jako odborný asistent v Ateliéru environmentu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.  Sám se stal roku 2000 absolventem Ateliéru multimédií, konceptu a environmentu. Marian Palla je také prvním mistrem České republiky ve slam poetry (2003). Zájem o Pallovo dílo v posledních několika letech vzrůstá díky udělení Ceny Michala Ranného v roce 2016.  Jeho tvorbu bylo možné zhlédnout na výstavách v brněnském Domě umění (2016) a v Moravské galerii (2017).
• Martin Vaněk