Marian Palla 1953
Tlustý provaz, 1995

Marian Palla, ačkoliv se narodil roku 1953 v Košicích, celý život žije a tvoří v Brně nebo v jeho okolí, aktuálně ve Střelicích. Palla je pevně spjat s brněnskou alternativní, v někdejších dobách neoficiální uměleckou scénou. V polovině sedmdesátých let absolvoval konzervatoř, obor kontrabas, a patnáct let působil v orchestru brněnské Státní opery. V sedmdesátých letech se, obdarován možností užívat otcův ateliér v podkroví na Kotlářské ulici, začal jako samouk věnovat i vizuálnímu umění, happeningu nebo performanci. Právě sedmdesátá léta pro Pallu znamenají uvědomění si vlastního výrazového potenciálu pod vlivem intenzivních přátelství s lidmi kolem Jiřího Valocha, kteří se brzy začali scházet v Pallově ateliéru, kde pořádali přednášky, hudební vystoupení nebo přehrávky a prezentace děl. Palla intenzivně experimentoval a zkoušel možnosti stylizace obrazového vyjádření, avšak vždy spojeného s textem. Mnohdy šel až na samý vrchol zjednodušení, používal netradiční techniky a přírodní materiály. Zpočátku svá díla nepodepisoval a nedatoval, je tedy nesnadné určit chronologii jeho tvorby, o to více se ukazují důležité refrény, které zaznívají v jeho díle dodnes. Jde tady především o přírodu a všední situaci jako událost exponovanou v obraze. Ke konci sedmdesátých let měl Palla na svém kontě desítky obrazů menších formátů, jejichž sdělení se postupně sémanticky komplikovalo, vztah mezi textem a obrazem nebyl přímočarý. Někdy z této doby pochází obraz Hážu kameny na koleje, nabízený v aktuální aukci. V téže době Palla začal experimentovat s texty a tvořit autorské knihy či popisy situací. Mezi nejradikálnější projevy patří celé archy listů popsaných nečitelným pseudopísmem, které se důsledně vyhýbá podobnosti s jakýmikoliv dosud známými jazykovými znaky. Mezi jeho nejznámější realizace ze sedmdesátých let patří dále série portrétů přátel vyznačujících se zjednodušeným lineárním znakem lidské postavy, u žen odlišené pouze náznakem ňader, jinak vždy téměř identické. U každé postavy nebo skupiny postav je kapitálkami napsáno její či jejich jméno.  Pallovo umělecké portfolio se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se společně s manželkou přestěhoval do Rousínova, začalo rozrůstat. Speciální postavení začala mít především příroda a její pozorování či zasahování do ní. Začal více pracovat s fotografií, objektem, poezií, hudbou, ale také land-artem i body-artem. Mezi těmito dodnes bruslí, překračuje je, někdy záměrně nectí jejich hranice. V jeho tvorbě je nadále přítomen subversivní a humorný prvek, který znejisťuje diváka, ale zároveň jej baví. Soustavně se vyhýbá jakémukoliv striktnímu zařazení, a pokud, tak sám sebe označuje za naivního konceptualistu, k čemuž na vysvětlenou v rozhovoru pro Art+Antiques z roku 2016 uvádí: „Konceptualismus jako takový na mě byl tvrdý a suchý.“ Mezi jeho nejznámější akce z počátku let osmdesátých patří Malování čáry, jejichž výsledkem jsou čtyři plátna, která odlišují pouze údaje o době trvání malby (nejdelší je 24 hodin), nebo Na tomto obraze jsem existoval dva dny a snědl 7799 zrnek rýže (1981), přičemž o této události předem informoval své přátele a instruoval je, jak se mají chovat, pokud jej během těchto dvou dnů navštíví. V obou zmíněných případech jsou výsledné obrazy záznamem těchto akcí.

V letech 1988–1990 inicioval Palla společně s Daliborem Chatrným, Petrem Kvíčalou, Jiřím Valochem, Milošem Šejnem nebo Jiřím Šigutem založení umělecké skupiny Měkkohlaví. Jeho dílo se nadále pohybovalo v popsaných oblastech, přičemž v průběhu devadesátých let, kdy již působil jako peda-gog Fakulty výtvarných umění VUT (Ateliér environmentu), se opět navracel k obrazové formě užívané již před svým odchodem do Rousínova. Z tohoto období pocházejí i díla Tlustý provaz (1995) a Bludiště (1998). První z nich patří do série obrazů, na nichž se v protikladu k těm ze sedmdesátých let nachází i velký podpis a datace. Jako by si umělec sám pod vlivem nově nabytého společenského postavení uvědomil skutečnost, že ačkoliv – jak sám tvrdí – nic neumí a je líný, přesto může být na své výkony hrdý. V komentáři k Tlustému provazu Palla píše: „/…/ zasukovat provaz dokázal i Spinoza, ale rozmotat ho, to se podařilo jen opravdu málokomu. Mašlička na obraze /…/ evokuje prastarou touhu lidstva po pořádku, jednoduchosti, čistotě a kráse. Kdyby tomu tak nebylo, namaloval bych něco jiného, například rozbahněné pole.“  Obrazem Bludiště, který vznikl o tři roky později, navazuje Palla na celou předchozí éru podobných děl se zjednodušeným piktogramem a doslovným popisem zobrazeného. Bludiště však Palla záměrně a s typickou dávkou humoru problematizoval. Ve skutečnosti totiž o žádný labyrint nejde a piktogram připomíná spíše segment toho, čím má ve skutečnosti být.  Marian Palla má na svém kontě, kromě vizuálních počinů, i několik knižních titulů, například Naivní konceptualista a slepice (2014), Njkpůúp kkléedc (2011), Teplé škvarky (2007) nebo Jak zalichotit tlusté ženě (1996). Zvláště druhou jmenovanou – nečitelnou – knihu lze považovat za vrchol Pallových literárních experimentů, v ostatních případech poměrně umírněných, tzn. čitelných. Kromě těchto aktivit Palla, jak již bylo uvedeno, působil v letech 1994–2011 jako odborný asistent Ateliéru environmentu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Sám se stal roku 2000 absolventem Ateliéru multimedií, konceptu a environmentu. Marian Palla je také prvním mistrem České republiky ve slam poetry (2003). V posledních několika letech vzrůstá díky udělení Ceny Michala Ranného v roce 2016 o Pallovo dílo zájem. Jeho tvorbu bylo možné zhlédnout na výstavách v brněnském Domě umění (2016) a v Moravské galerii (2017).

Martin Vaněk