Michal Pěchouček 1973
NOTRE DAME, Z CYKLU ŠKOLNÍ LOĎ, 2011

Autor zde reaguje na svůj pobyt v Bretani (tam se vypravil svým způsobem ve stopách malíře Jana Zrzavého), kde ho zaujala hlavně specifická tvarová i náladová kultura plachetnic, moře a výhledů. Tuto vizuální lekci zúročil v cyklu Školní loď, z nějž pochází i náš artefakt. Na rozdíl od jiných výtvarníků však Michal Pěchouček ve své reflexi svébytné přímořské krajiny nevyužívá barevné a světelné efekty, k nimž takové prostředí bezpochyby svádí, ale zaměřuje se na takřka geometrické struktury a kompozice bez barevného rozlišení. Linie a tvary, v nichž někdy můžeme rozeznat ráhnoví apod., se téměř ztrácejí v „neviditelných“ polích jemných reliéfů, které jsou vrstvené a sešité z několika textilních segmentů. Ovšem i v dílech Jana Zrzavého z podobného prostředí docházelo již občas k podobným dematerializacím a i tento malíř se někdy více zaměřoval na lineární, takřka abstraktní kompoziční skladbu, k níž mu daná krajina, vzduch, moře a prostor dávaly podněty. Zrzavý ale na druhou stranu často zdůrazňoval i hmotnou povahu kamenných architektur, hrází, mol a zachycoval jejich základní, sumární a hutné vzezření. Pěchouček sice ve svém cyklu Školní loď někdy využíval i temnější barevnosti, ale nesnažil se její pomocí vymezit doménu a plastičnost jednotlivých forem.
Nabízená asambláž je příkladem jemného reliéfního provedení, v němž se uplatňují diagonálně se křížící linie, které snad evokují lanoví a ráhnoví plachetnice, ale mohou působit i dojmem mapy, v níž hledáme správný kurz a směr cesty. Pěchouček využívá svébytnou techniku kombinující postupy trojrozměrného i dvojrozměrného zobrazování pomocí kresby, reliéfu, šití, koláže. Michal Pěchouček patří k předním současným výtvarníkům, kteří ve své tvorbě integrálně skloubili teoretické otázky o umění a obraze s působivou, různorodou a pocitově zasahující výtvarnou činností. Dílčí aspekty tvorby prozkoumává vesměs v otevřených výtvarných cyklech, pro něž bývá charakteristický určitý technický aspekt zpracování (kupříkladu horizontální kompozice, šitý reliéf apod.). V díle Notre Dame jde hlavně o onen geometrický systém linií, vtělený do nízkého reliéfu, na němž už ovšem trochu znepokojivě povlává uvolněný kus textilie – jde o plachtu, která se spustila v pravou chvíli, anebo se naopak trhá?  
• Václav Hájek