Natalie Perkof 1979
Z CYKLU UNDRESSING, 2025

UNDRESSING
Vysvlékání, sundávání oděvů je pro mě symbolem určitého růstu, ve kterém je odkládání, sundávání nepotřebného a starého výrazem expanze. Je to symbol zbavování se svázání a omezení. Je to určitý psychologický proces, kterým individuálně v průběhu života procházíme, ale zároveň jím procházíme pravidelně i jako globální společnost. Opouštění starých forem přesvědčení je v určitém bodě odhalení nahoty a křehkosti duše či společnosti. Bojíme se tohoto momentu a cítíme se v něm nejistí a nestabilní, stejně jako když obnažujeme své tělo. Postupně svlékáme krom oděvů i kůži, tělo, smysly a dostáváme se symbolicky až k duši, která v podstatě tělo obsahuje a přesahuje. Duši v obrazech zobrazuji jako ovál, vejce podle inspirace z nočního snu, který se mně zdál a ve kterém jsem z moře nevědomí vyzvedla vejce, které obsahovalo tisíciletého novorozence, čistou duši. Narodila jsem se jako bi-rasová žena, která v bělošském prostředí nemohla vnímat odlišnou barevnost kůže  a nebyla vystavena zrcadlení v druhých lidech, což mně přineslo existenciální zkušenost stejnosti duše.  
Odlišnosti byla vystavena má hlava, rozum, ale můj smyslový zrak tuto zkušenost nezažil. Kůži proto vnímám jako součást oděvu a lze ji tedy bez problému svléci. I jako společnost, pokud budeme chtít jít dál, můžeme svléci i své ženství, mužství, smysly… Na globální úrovni se společně svlékáme z různých rasových přesvědčení, genderových stereotypů. Vysvlékáme se ze světového geopolitického uspořádání. A jak už jsem zmínila výše, nese to s sebou velkou zranitelnost a nejistotu. Zároveň dostáváme výzvu k odvaze a k tomu, abychom přemýšleli či cítili jinak – nově.

Natalie Perkof