Rudolf Fila 1932–2015
GODOTOV PLIVANEC, 1976

olej, plátno
100 × 100 cm
sign. na rubu RUDOLF FILA, GODOTOV PLIVANEC 1976

Rudolf Fila, ačkoliv rodilý Moravan, patří stejně tak do kontextu českého i slovenského moderního a současného umění. Poté, co absolvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně u prof. Bohdana Laciny, pokračoval na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě do ateliéru Jána Mudrocha. Studia ukončil v roce 1958 a nadále profesně působil ve slovenském hlavním městě, kde vyučoval na Střední škole uměleckého průmyslu a mezi lety 1990–1992 vedl ateliér malby na VŠVU. V šedesátých letech byl členem brněnské umělecké skupiny Parabola, která fungovala v letech 1962–1969 a sdružovala nejen progresivní mladé výtvarné umělce a teoretiky (Václav Zykmund, Dalibor Chatrný, Jozef Jankovič, Eduard Ovčáček, Miloš Urbásek ad.), ale také autory nové hudby (Miloš Štědroň, Zdeněk Pololáník, Miloslav Ištvan ad.). Skupina neměla jednotný program, jednalo se spíše o sdružení individualit, ale lze říci, že ji spojovala tendence k abstrakci, avšak vymezující se proti tašismu nebo geometrii. Období normalizace prožil Fila především v roli pedagoga a jako takový dokázal na Střední škole uměleckého průmyslu vytvořit malý ostrov svobody. Vedle toho se nadále věnoval vlastní tvorbě, která oscilovala mezi figurací, abstrakcí, expresivně laděnou malbou, nebo naopak malbou jemně umírněnou, případně oba principy kombinoval. Mnohdy se v jeho obrazech objevují umělecké a kulturně-historické aluze, což souvisí s jeho způsobem přemýšlení o obrazu a umění, který prezentoval i formou esejů – již v sedmdesátých letech například vydal knihu Analýza výstavby výtvarného díla (1979). Za svou pozdější knihu Cestou (2003) obdržel Cenu Dominika Tatarky. V roce 2005 byl oceněn Ministerstvem kultury SR za celoživotní dílo. Obraz středního formátu s názvem Godotův plivanec z roku 1976 skvěle reprezentuje autorovu tvorbu období normalizace, v níž navazoval na svá šedesátá léta, kdy se v jeho obrazech začaly objevovat tučné linie vytvářející dojem prostoru – jakési „roury“, které utvářely řád na pozadí zdánlivého chaosu. Zatímco v některých dílech ze sedmdesátých let již expresivita ustupuje ve prospěch umírněnosti, zde ještě Fila plně dává průchod uvolněnějšímu rukopisu, ale zároveň včleňuje výraznou linii a také příznačnou barevnost. Celý výjev má mírně znepokojivý ráz, jelikož je abstraktní a konkrétní zároveň. Pozorovatel se nemůže ubránit, aby si nevytvářel představu o jakési pozoruhodné bytosti, z jejíchž útrob vychází právě ona linie (plivanec?). Samotný název odkazuje na v té době již kultovní divadelní hru tvůrce absurdního dramatu, Samuela Becketta.
• Martin Vaněk