241
Svätopluk MIKYTA 1973
PLOT II, 2024

Svätopluk Mikyta je absolventem Vysoké školy výtvarných  umění v Bratislavě, ateliérů volné grafiky (1992–1997) a keramiky (1999–2000). Se Zuzanou Bodnárovou spoluzaložil platformu „Banská ST A NICA Contemporary“ v Banské Štiavnici, jež funguje od roku 2009. O dva roky později se stal vedoucím ateliéru kresby a grafiky na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde také získal docenturu a kde působí dodnes. Absolvoval několik studijních  pobytů v Německu (Stuttgart a Berlín). Dlouhodobě žil také v Praze. V roce 2009 se stal laureátem Ceny Oskára Čepana. Pro Mikytu  je příznačné neustálé „nomádství“, intenzivně se pohybuje na slovenské i české umělecké scéně, které svými aktivitami nejen propojuje, ale také je díky svým zahraničním kontaktům obohacuje mezinárodní rozměr. Charakteristika regionů, v nichž působí či působil, se přitom promítá do jeho práce. Mikyta se vedle klasických médií, jako je kresba, grafika a keramika, věnuje také instalaci, přičemž jeho práce v těchto oblastech mají konceptuální charakter. Již od konce devadesátých let Mikytu zajímal středoevropský prostor jako specifické kulturně-politické teritorium, v němž se mísí prvky různých kultur. Ve své práci kriticky odkazuje k dědictví totalitarismu mnoha úrovní a ke vzrůstajícím nacionalistickým a xenofobním tendencím. K poznávacím znamením Svätopluka Mikyty patří kombinace precizní kresby s plošným gestem nebo práce se staršími reprodukcemi, které svými zásahy pozměňuje formálně i významově. Vznikl tak například rozsáhlý konvolut tzv.„překreseb“. Kolem roku 2016 se Mikytova práce začala postupně proměňovat. Neztratila nic z předchozí angažovanosti, zároveň je ale více orientovaná na samotnou problematiku volné tvorby, výtvarnou techniku a v neposlední řadě na galerijní provoz a způsoby instalace děl v galerijním prostoru jako formu interpretace (např. výstava Pomoderna a sedm monochromů, 2014).

Martin Vaněk