242
VLADIMÍR KIVA NOVOTNÝ 1977
ZA KOPCEM, Z CYKLU DÍVÁM SE NĚKAM ZA, 2025

… Kromě vodního živlu se Kiva často obrací k horizontu. Zatímco v cyklu Dívám se někam za je zcela ústředním prvkem, odkazuje k důležitosti neviděného, možného v samotné fotografii, v dalších rovněž funguje jako druh abstraktní dělící linie. Autora zajímá i s vědomím toho, že na každou kulturu a obyvatelstvo na planetě působí kulturně a antropologicky jinak. Díky předkům tak v sobě máme uloženou informaci o této základní dělící křivce, a i proto reagujeme subjektivním způsobem na různý charakter krajiny, ale i na abstraktní kompozice odlišně. Přítomnost horizontu ve výsledných snímcích  je v každém případě něčím, co nám umožňuje ne tolik estetický, jako spíš fyzický druh prožitku. …

… Vladimír Kiva Novotný vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě; pro kontextualizaci jeho tvorby jsou důležité osobnosti české fotografie jako Jan Sudek (neotřelá moc obraznosti), Josef Koudelka (jeho estetika a odvaha) nebo Jan Svoboda (jeho smysl pro podivnou podstatu věcí). Do výčtu pro autora důležitých umělců a umělkyň můžeme rovněž zařadit Jeffa Walla, Wolfganga Tillmanse, Alenu Kučerovou a mentorku, umělkyni Margitu Titlovou Ylovsky. Kiva dlouhodobě sleduje téma banality a každodennosti; pro její objevení pro něj byla paradoxně podstatná kniha Rozhodující okamžik od Henriho Cartier-Bressona. Díky ní si uvědomil důležitost těch malých nerozhodujících, které jsou téměř všude kolem nás a utvářejí dlouhodobý stav – jsou druhem plynutí, v jehož mezerách se autor pohybuje nejraději.  Ze zahraničních fotografických vlivů na něj nesporně působila i Düsseldorfská škola. Oproti jejím tendencím má ovšem potřebu místy až lyrické estetizace. S východoevropským konceptualismem sedmdesátých a osmdesátých let pak Vladimíra Kivu Novotného spojuje především tendence k pozorování reality jako výchozího bodu uměleckého procesu;  ten však sám o sobě může mít i na konceptuální umění nebývale existenciální povahu.

z textu Jany Písaříkové