Vladimír Kopecký 1931
BEZ NÁZVU, 1970

akryl, linoleum, překližka
40 × 42,5 cm
sign. na rubu Kopecký 1970, dedikace

PROVENIENCE
Významná sbírka současného umění, získáno od autora.

V nabízené práci autor využívá netradiční materiál linolea, podlahové krytiny, která má specifický vzorek a reliéfní vlastnosti. Zároveň působí dojmem hutného, vrstveného materiálu s určitou hmotností a taktilními vlastnostmi. K tomuto materiálu se autor častěji vrací jako k jedné z možností a variant svého zájmu o konkrétní rysy a charakteristiky specifických hmot, které chápe jako určité partnery v dialogu tvorby. Takto prozkoumává též povahu skla, akrylových barev, betonu apod. Jednu z nejznámějších Kopeckého realizací na poli přizvání konkrétních hmot do dialogu tvorby představuje jeho dílo pro československý pavilon na Expo v Seville v roce 1992, kde se ohromné hmoty skla a akrylových vrstev protnuly v nebývale živoucím a temperamentním spojení.

Ačkoliv je Vladimír Kopecký původním zaměřením sklářský výtvarník, neomezuje se výhradně ani na tento obor, ani na jeho tradičnější předpoklady a způsoby zpracování. Pracuje spíše mezioborovým způsobem, kombinuje výrazivost a inspirativnost různých hmot a postupů. Nechá se vést dynamickým prouděním tvůrčího procesu.

Na námi prezentovaném artefaktu vytvořil na jemně zvrásněném povrchu linolea geometrický záhyb, drobnou prostorovou událost. Jakási vlna zde implikuje prohlubující se prostor, který divák může spíše „prohmatávat“ zrakem, než pouze zvnějšku pozorovat. Jde zde více o vnitřek díla než o jeho předmětnost vnímanou zvnějšku. Kompozice má i architektonickou povahu a evokuje možnost vstupu za plochu obrazu. Mírná, jemná barevná škála působí klidným a ztišeným dojmem a ukazuje jednu z poloh Kopeckého tvorby. Jindy se naopak vyjadřuje velmi expresivními, barevně vystupňovanými gesty, která odkazují i k abstraktnímu expresionismu, informelu apod. 

Záhyb či vlna na našem obraze vytváří prostředí umožňující introspekci (podobně jako např. na Rembrandtově malbě Filosof při meditaci, na níž je v pozadí zachyceno šnekové schodiště připomínající křehkou ulitu – točitému schodišti se v některých oblastech tradičně říkalo „duše domu“ a mohlo symbolizovat do sebe se stáčející mentální, duševní aktivitu). 

• Václav Hájek