ZORKA SÁGLOVÁ 1942–2003
OTEVŘENÝ DIALOG XIII., 1989

Zorka Ságlová využívala rozmanité spektrum výtvarných postupů od umění akce přes instalaci, objekt, happening až k malbě na plátno či grafice. V několika ohledech je její tvorba však mimořádně konzistentní a rozdílnost technik představuje jen různé cesty, po nichž se může vnímavý divák vydat k obdobným poselstvím. Autorce velmi záleželo na procesuálnosti, dějovosti tvorby, kterou vnímala hlavně jako časový fenomén, jenž nemusí být korunován neměnným artefaktem. Do svých akcí i jiných realizací též zapojovala mytologický, příběhový prvek, který odkazoval ke vzdáleným, napůl skrytým archetypům. I využití razítek, jejich rytmu, tempa kladení, úderu na našem díle přináleží k zájmu Ságlové o akční, dynamické tvoření. Motiv králíků, který razítka nesou, v sobě spojuje všednost a ironii se zmíněným, trochu ukrytým „mytologickým“ přesahem – třeba v taoistické tradici je králík považován za společníka měsíční bohyně Čchang-e, je spojován s „ženským“ principem a ještě navíc v hmoždíři roztlouká byliny na nápoj nesmrtelnosti. K motivu králíka se Zorka Ságlová vracela opakovaně v sérii objektů, maleb a grafik.