Eduard Antal 1929–2011

S uvolňující se politickou situací, od níž se odvíjely i počiny na československé výtvarné scéně  – např. vznik skupiny Křižovatka (1963), výstava Nová citlivost (1968) či založení mezinárodně působícího Klubu konkrétistů (1967), veden svým vlastním vnitřním programem, dospíval Eduard Antal ve druhé polovině 60. let k  uplatňování čistých výtvarných prostředků, jimiž lze vizuálně interpretovat zcela objektivní obraz nové skutečnosti. Doposud viděnou realitu (krajina) nahradila věděná skutečnost (nová příroda), v souladu s teoretickými myšlenkami Klubu konkrétistů a definicí termínu „konkrét“, jež označuje „nově stvořený předmět čistých forem“. Snaha po objektivizaci výtvarného projevu se však netýkala jen tvarosloví, ale i nakládání s barvou, kterou Antal velmi často redukoval na přímý dialog bílé s bílou, případně s jedním barevným akcentem, v  tomto případě s  modrou. Taktéž subjektivitu autorského rukopisu, čitelnou zejména při tradiční malbě štětcem, nahradila originální metoda vrstvené a sbrušované sádry, tedy technologicky originální přístup, který je principiálně blízký uvažování architekta.