Marie Kratochvílová 1946
z cyklu Městské sochy, 2. pol. 70. let

Z celku díla Marie Kratochvílové se konceptuálním tendencím výrazně blíží několik prací. Jedná se zejména o mimořádně koncentrovaný cyklus fotografií nazvaný Botanika. Přírodovědné pracoviště, který vznikl zřejmě v roce 1979. Tento dobou i počtem snímků ohraničený soubor patrně předcházel dlouhodobému fotografování nazvanému souhrnně Botanická zahrada. V něm autorka zachytila zejména exteriér zahrady a zdejší skleníky. Oproti tomu v menším cyklu Botanika jde o záznam interiéru, který sloužil jako úložiště herbáře, a malé učebny, kde Marie působila. Zaujaly ji zdánlivě nepodstatné, všední momenty pracoviště. Výsledkem je pozoruhodná fotografická, věčná studie života v přírodovědné laboratoři. Kromě přístrojů schovaných pod igelitem, vypínačů, kohoutků, kádinek či rostlin snímala i cedulky s názvy květin. Některé momenty, jako například stěna na šaty s jemnou strukturou, se v cyklu vyskytují v různých situacích. Způsob zacházení s náměty dává vyznít interiéru pracoviště ze sedmdesátých let. Tematizace výzkumného prostoru je také blízká dobové konceptuální estetice. Snímání „zátiší“ s popiskami ke květinám připomene například dílo J. H. Kocmana Réservé pour JHK, 1972. Podobně věcně zachytila v sedmdesátých letech Kratochvílová opuštěné prvomájové stánky v Brně-Králově Poli, které lze zřejmě zahrnout do širokého cyklu Městských soch. Sem patří také rozsáhlý soubor snímků oken z Králova Pole. Orientace Kratochvílové na vytváření rozsáhlých monotematických cyklů evokuje topografické inspirace, přítomné v konceptuálních tendencích.
• z textu Terezie Petiškové