Stano Filko 1937–2015
BEZ NÁZVU, 1982

Dílo spadá do období autorovy tvorby, kdy se věnoval neoexpresionistické malbě, která byla v rámci silného postmoderního proudu značně aktuální (autor tehdy pobýval v emigraci a byl ovlivněn výtvarným děním v západní Evropě a USA). Mimo to dílo navazuje i na předchozí etapy avantgardních výtvarných průzkumů Stana Filka, v nichž se zaměřoval na futuristické (částečně ovšem ironické) vize expanze lidstva do kosmických dimenzí. Malbu můžeme chápat jako projekci „velkého třesku“, rození nového kosmického řádu, z něhož vzejde budoucí harmonické souznění člověka s vesmírem. Na toto téma vytvořil Stano Filko již od šedesátých let značné množství instalací, objektů, koláží, performancí, akcí apod.
Stano Filko představoval v československém prostředí průkopnickou, bezprecedentní výtvarnou individualitu. Kombinoval avantgardní experimentátorství, k němuž byl inspirován především příkladem Marcela Duchampa, se sociálním rozměrem a dopadem výtvarného počínání, v čemž se přibližoval třeba uvažování Josepha Beuyse. Jeho hlavním cílem bylo komponování celostního, holistického výtvarného senzuálního prostředí, přičemž jednotlivé artefakty chápal jako dílčí zastavení na cestě za tímto komplexním úkolem. V duchu avantgardního myšlení chtěl proměňovat nejen uměleckou sféru, ale i sociální a ideové kvality světa. Vytvářel řadu utopistických projektů a návrhů, které zároveň ironicky reflektoval a odlehčoval. Ve své tvorbě se odkazoval někdy i bezprostředně na exemplární osobnosti, díla a události z oblasti avantgardního dění. Malevičův Bílý čtverec na bílém pozadí (který následoval po známějším černém čtverci) tak přetvořil do podoby Bílého prostoru v bílém prostoru (1974), čímž dodal ikonickému avantgardnímu dílu nejenom třetí dimenzi, ale také poněkud ulehčil legendě, která se kolem přelomových děl nutně nabaluje.
Filkova malba z roku 1982 pochází z opačného spektra autorových zájmů. Namísto zcela vyprázdněného duchovního prostoru zde vidíme intenzivní barevný a gestický děj. Autor zde reflektoval nejen změnu doby a taktéž jinakost prostředí, v němž se ocitl, ale opsal určitý oblouk od prázdnoty k plnosti, a tím vlastně současně pracoval na svém projektu komplexního díla sjednocujícího protiklady a různosti v harmonizujícím holistickém duchu.
Václav Hájek