Stano Filko 1937–2015
BEZ NÁZVU (HORIZONTÁLA A VERTIKÁLA), 1982

Stano Filko je považován za jednoho z nejdůležitějších československých, respektive slovenských umělců druhé poloviny 20. století. V druhé polovině padesátých let a na počátku let šedesátých absolvoval nejprve Střední školu uměleckého průmyslu a později ateliér monumentální malby na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (profesoři Dezider Milly a Peter Matejka). Coby malíř zabývající se figurální malbou objevoval zprvu principy kubistického tvarosloví, přičemž byl poučen novými tvůrčími postupy informelu a koláže, případně asambláže (Oltáre súčasnosti, 1963–1965). Filko se ale v raných šedesátých letech začal zabývat recepcí uměleckého díla a aktivním podílem diváctva, což jej vedlo k úplné změně chápání role umění a k alternativním neoavantgardním a intermediálním postupům. Brzy se proto sblížil s Alexem Mlynárčikem, s nímž například v květnu roku 1965 uspořádal první veřejnou akci s názvem HAPPSOC, jejímž cílem bylo prožít město s novou intenzitou a nově jej objevit (akce se opakovala ještě v zimě téhož roku a vznikl k ní i manifest). V průběhu let šedesátých se Filko věnoval nejen akčnímu umění, ale také instalaci a jiným uměleckým formám, které nazýval například prospektart nebo projektart. Tvořil grafické cykly ovlivněné tehdy aktuální vesmírnou tematikou (Asociácie, cca 1968–1970), jež prezentoval na výstavě Nové citlivosti a skupiny Křižovatka v brněnském Domě umění. Na konci šedesátých let se stal Filko známým i v zahraničí a svou práci vystavoval například v německém Düsseldorfu nebo v Římě. Sedmdesátá léta se v případě Filka nesou ve znamení oproštění od autorského rukopisu a orientace na transcendentní prožitek. Autor se proto ve spolupráci s Milošem Lakym a Jánem Zavarským v průběhu několika let zamýšlel nad koncepcí „bílého prostoru“. Bílá barva pro Filka symbolizovala duchovnost. Roku 1973 tak všichni tři autoři vytvořili instalaci v brněnském Domě umění, kterou později zopakovali v budapešťském Klubu mladých umělců (Fiatal Müvészek Klubja, 1977). Ta spočívala v natření stěn i předmětů na bílo a oproštění se od zažitých uměleckých schémat. Na počátku osmdesátých let, v roce 1981, Stano Filko emigroval do Düsseldorfu a o rok později přesídlil do New Yorku, jenž pro něj znamenal také změnu uměleckého projevu. Filko se vrátil k malbě, barvě a expresivnějšímu projevu, který zase v druhé polovině osmdesátých let přešel v geometrickou abstrakci a minimalismus. V roce 1990 se Filko vrátil do Československa, kde přetvořil svůj ateliér v uměleckou instalaci založenou na různém vnímání barev („biologická“ červená, „sociálně-politická“ zelená, „kontemplativní“ bílá, „kosmická“ modrá a „individuální“ černá nebo indigo). Od té doby hojně vystavoval, především v Praze a Bratislavě. Rozměrná kompozice Bez názvu (Horizontála a vertikála), jež se skládá ze tří částí, vznikla již v době Filkovy emigrace a jeho krátkodobého příklonu k expresivnějšímu malířskému projevu. V této souvislosti je také dílo výjimečné. Předcházelo mu ale několik prací podobného charakteru, které vznikaly již na konci sedmdesátých let. Nejedná se tedy ještě o typ newyorských děl, které jsou známy svou inspirací dílem Jeana-Michela Basquiata nebo Georga Baselitze či Anselma Kiefera, ale spíše o jejich předstupeň. Rychlá malířská kompozice je doplněna fotografií – autoportrétem, jež prokazuje i v případě na první pohled malířského díla ještě konceptuální tendenci. Kompozice ve tvaru kříže má zřejmě odkazovat, spíše než ke křesťanské tradici, k duchovnímu a transcendentnímu obsahu.   

Martin Vaněk