Pavel Rudolf 1943
RASTR–OBLOUČKY, 2003

Malíř a grafik Pavel Rudolf se narodil 21. června 1943 v Brně. V letech 1959–1963 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Brně (Škola uměleckých řemesel) a v letech 1963–1967 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (obory výtvarná výchova a matematika). Tvorba Pavla Rudolfa propojuje konceptuální východisko s možnostmi konstruktivního a geometrického tvarosloví. Divák tak může Rudolfovu tvorbu vnímat čistě smyslovým prožitkem, nebo svým intelektem odkrývat pravidla vzniku jednotlivých kompozic. Na počátku Rudolfovy tvorby stál zájem o písmo a text, jehož východiska umělec rozvíjel i v letech sedmdesátých, kdy vytvářel parafráze různých znaků a forem. Po roce 1978 stále více směřoval ke konceptuálnímu vyjádření, a to především formou kreslených zásahů do nalezených tištěných materiálů, jako byly notové partitury, básnické texty či fotografie. Od sklonku sedmdesátých let se v papírových listech zaměřoval na proměnu výchozího geometrického tvaru posouváním bodů, jimiž je výchozí útvar vymezen. Významným mezníkem ve vývoji Rudolfovy tvorby byl rok 1998. Tehdy umělec zaměnil doposud převažující kresbu tužkou a tuší za akryl, papírový list za malířské plátno a monochromii černé a šedé barvy rozšířil o barevné tóny. Právě stanovením barevnosti ve vazbě na konkrétní lineární systém umělec nabídl divákovi vodítko k porozumění vnitřnímu systému obrazu a k rozkrytí jednotlivých fází jeho vzniku. V těchto obrazech Pavel Rudolf zkoumal zejména téma lineární geometrické struktury vytvořené zmnožováním ručně rýsovaných kružnic či půlkružnic. Ty v ploše plátna posunoval a vrstvil podle předem zvoleného pravidla, takže dociloval rovnoměrné struktury překrývající celou plochu obrazu, nebo ji koncentroval do lokálního pole. K progresivním příkladům této oblasti Rudolfovy tvorby patří obraz Obloučky–rastry z roku 2003, v němž umělec oba přístupy vzájemně propojil. Modročernou strukturu obrazu vybudoval na horizontálně vertikálním rastru, v jehož centru se v důsledku zhuštění barevných segmentů vynořuje čtvercová forma. Tím vznikl podnětný vizuální dialog mezi pevnou pravoúhlou mřížkou ve „vnitřním“ plánu obrazu a proměnlivými optickými ději, jako jsou těkání, proudění nebo shlukování, které se odehrávají v jeho „vnějším“ plánu.